Zkáza francouzského kožíšku

Na to, že má pánice pitomý nápady už jsme si s klukem zvykli, ale to co předvedla včera mi vzalo veškeré iluze. Venku zima až praští a ona si přijde celá omrzlá domů s vítězoslavnou náladu a radostnou novinkou: „Tokki hééle co jsem ti koupila“. A mává nad hlavou nějakou divnou věcí v zataveném plastu. Už od pohledu mi to připomínalo ten slavný dárek od zoubkové víly a tak jsem se k tomu „veledaru“ přibližoval velice obezřetně a vůbec ne s radostí.

Přesně dle očekávání to vůbec nevonělo a bylo to celé takové divné a ještě navíc zelené. Poučen z předchozí chyby mne raději absolutně nezajímalo, k čemu to je a odebral jsem se do pokoje pokračovat v devastování pet lahve, v domnění, že na ten krám pánice zapomene. To by ale nebyla hydra, kdyby mne s tou divnou věcí nepronásledovala do pokoje a hned mi nezačala vykládat, co že je to za super věc a jak je ráda, že to sehnala. Lahev jsem začal kousat ještě víc a šlapat na ní, aby dělala pořádný rachot a pánici třeba došlo, že jí vůbec neposlouchám.

Nedošlo. Vybalila tu divnou věc z plastu a už mne táhla „na světlo“ a začala mi tím kovovým koncem jezdit po mé skvostné srsti. Nejdřív jsem byl trochu v křeči, jelikož jsem netušil co mne čeká a každou chvíli jsem očekával bolest, krev nebo nějakou hrozivou ránu. Nic ale nepřišlo, jen drbání – tak jsem se nechal. To vám byla krása, drbání já moc rád, ale tohle bylo tak strašně příjemné až jsem usnul a nechal se drbat tím zeleným předmětem jako v lázních.

Když pánice přestala (ta holka nemá vůbec výdrž), otevřel jsem oči a málem mě trefil šlak. Všude kolem nás se válely chlupy. Moje chlupy… můj skvostný hřejivý kožíšek!

Nevěřil jsem vlastním očím jakou zkázu to vidím a pánice se jen usmívala, jak prý to krásně vyčesává! Já ti dám vyčesává ty trubko. Měl jsem chuť jí zakousnout jak tu lahev. Místo toho jsem se zmohl jen na nevěřícné koukání kolem. Posledním zoufalým počinem bylo to, že jsem se v chlupech vyválel (jestli by se třeba nevrátili zpátky). Bohužel, akorát jsem za to dostal vynadáno a ještě mě pánice oválečkovala lepícím válečkem jako bonus.

Takže teď, když je venku -2584°C, mi pošahaná pánice zničí kožíšek, abych asi venku umrznul nebo co.

Údajně teď nebudu pouštět chlupy po bytě. Aby se náhodou nepo…to.. hysterka jedna z pár chloupků. Hlavně, že její vlasy se tu taky všude válí jak krakatice a pak se mi nabalují na mé milované ožvýkané hračky. A říkám něco? Neříkám! A rvu jí vlasy nějakou zelenou ohavností? Nervu! Ale dnes v noci bude pomsta moje – pošlapu jí ten její dlouhej culík až bude spát a pak si na něj lehnu a zamotám si do něj packy. Jí to bolí a pak řve jako pominutá a musí jí zachraňovat kluk, pač sama na mě nemůže jinak by se skalpovala.

Ale jestli bude i tentokrát kluk na její straně, pošlapu mu tu jeho přehazovačku taky. Z Tokkiho nikdo naháče dělat nebude.