Lidi jsou vážně neskuteční !
Dopoledne si takhle vyběhneme ven na čůrandu a já se tak pomalu prodírám ve vysoké trávě jako Indiana Jones. (Milá @praha10, co takhle už konečně ten psí parčík posekat?) A když konečně vylezu na betonovou cestičku na čumáku mám asi tunu pylu a důkladně frkám do všech stran a připadám si ještě půl hodiny jako Kate Moss (šňup šňup – víte jak to myslím) zjeví se někde zpoza stromu bábina.
Už z dálky na mě šišlá, jak kdybych byl snad retardovaný, což mě samozřejmě urazilo a tak jsem se otočil a šel na druhou stranu.
To si asi vyložila špatně a také otočila kormidlem a šla za námi. Trochu jsem zrychlil a ona taky, bože fakt šla po mě. Pánice si očividně nevšimla, že jsem v ohrožení života, jelikož se se mnou odmítala rozběhnout a tak nás bábina doběhla a hned šišlavě spustila jak jsem krásnej (to víme), jak jsem malinkej (tak hele brzdi se babo) a jak krásně chodím (no a nejraději bych chodil ještě krásněji pryč od tebe). Cukám se na vodítku jak zběsilej a chci jít pryč, ale pánice trpělivě odpovídá na otázky (nejednou, většinou je to ona co mě tahá od všech pryč).
Baba furt šišlá a mě už to leze na nervy, vypínám… pozoruji lidi co běží na autobus. Za pár vteřin mlátí do dveří autobusu, jelikož jim řidič neotevřel (haháá), koukám po holubech, našel jsem klacek, koušu klacek… a najednou to slyším…
,,A kaká vám doma, když je takhle malej?“.
Cože? Pouštím klacek a sedám si, to snad nemyslí vážně baba jedna, za prvé, kdo je u ní malej a za druhý, co to má za intimně dotěrný dotazy. Jasně že nekakám doma nejsem prase. Pánice neodpovídej! Pánice odpovídá.. naštěstí zopakovala co jsem jí poradil, takže: ,,Ne, nekaká, už je velkej a šikovnej“. Jo jsem velkej a šikovnej a jdeme domů. A baba nedá pokoj a vytasí další otázku
,,A je pravda, že tak hrozně prdí?“
Já nevěřím vlastním uším, vážně tady v 10 hodin v čůracím parku cizí baba rozebírá moje pšouky? Pánice ! Jdeme domů, ale honem. Koukám na tu mojí holku a očividně je zaskočená, tím dotazem. A po pár vteřinách nevěřícného ticha diplomaticky odpovídá: ,,No tak normálně, asi jako všichni psi, já nevím.“
Bravo, pěkně jsi to řekla. No chápete to? Já se přeci, taky neptám jestli si lidi kadí doma (a vím, že kadí, a dokonce vím i kde) a taky se na veřejnosti s ostatními psi nebavíme o tom jak často naši páníci vypouštějí smrduté plyny. Asi byste se od psů měli naučit trochu diskrétnosti. A když jsme šli domů říká mi ta moje holka: ,, Měla jsem jí říct, že prdíš tak, že to nejde ani vyvětrat“ Což je pravda jen v 1 z 10 případů a navíc začínám mít dojem, že dost často prdí oni dva a pak to svádí na mě. Na to sice ještě nemám důkaz, ale až ho budu mít…
