Krajně nevhodné otázky

Journal | 10 června 2016

Lidi jsou vážně neskuteční!

Lidi jsou vážně neskuteční !
Dopoledne si takhle vyběhneme ven na čůrandu a já se tak pomalu prodírám ve vysoké trávě jako Indiana Jones. (Milá @praha10, co takhle už konečně ten psí parčík posekat?) A když konečně vylezu na betonovou cestičku na čumáku mám asi tunu pylu a důkladně frkám do všech stran a připadám si ještě půl hodiny jako Kate Moss (šňup šňup – víte jak to myslím) zjeví se někde zpoza stromu bábina.

Už z dálky na mě šišlá, jak kdybych byl snad retardovaný, což mě samozřejmě urazilo a tak jsem se otočil a šel na druhou stranu.

To si asi vyložila špatně a také otočila kormidlem a šla za námi. Trochu jsem zrychlil a ona taky, bože fakt šla po mě. Pánice si očividně nevšimla, že jsem v ohrožení života, jelikož se se mnou odmítala rozběhnout a tak nás bábina doběhla a hned šišlavě spustila jak jsem krásnej (to víme), jak jsem malinkej (tak hele brzdi se babo) a jak krásně chodím (no a nejraději bych chodil ještě krásněji pryč od tebe). Cukám se na vodítku jak zběsilej a chci jít pryč, ale pánice trpělivě odpovídá na otázky (nejednou, většinou je to ona co mě tahá od všech pryč).

Baba furt šišlá a mě už to leze na nervy, vypínám… pozoruji lidi co běží na autobus. Za pár vteřin mlátí do dveří autobusu, jelikož jim řidič neotevřel (haháá), koukám po holubech, našel jsem klacek, koušu klacek… a najednou to slyším…

,,A kaká vám doma, když je takhle malej?“.

Cože? Pouštím klacek a sedám si, to snad nemyslí vážně baba jedna, za prvé, kdo je u ní malej a za druhý, co to má za intimně dotěrný dotazy. Jasně že nekakám doma nejsem prase. Pánice neodpovídej! Pánice odpovídá.. naštěstí zopakovala co jsem jí poradil, takže: ,,Ne, nekaká, už je velkej a šikovnej“. Jo jsem velkej a šikovnej a jdeme domů. A baba nedá pokoj a vytasí další otázku

,,A je pravda, že tak hrozně prdí?“

Já nevěřím vlastním uším, vážně tady v 10 hodin v čůracím parku cizí baba rozebírá moje pšouky? Pánice ! Jdeme domů, ale honem. Koukám na tu mojí holku a očividně je zaskočená, tím dotazem. A po pár vteřinách nevěřícného ticha diplomaticky odpovídá: ,,No tak normálně, asi jako všichni psi, já nevím.“

 

Bravo, pěkně jsi to řekla. No chápete to? Já se přeci, taky neptám jestli si lidi kadí doma (a vím, že kadí, a dokonce vím i kde) a taky se na veřejnosti s ostatními psi nebavíme o tom jak často naši páníci vypouštějí smrduté plyny. Asi byste se od psů měli naučit trochu diskrétnosti. A když jsme šli domů říká mi ta moje holka: ,, Měla jsem jí říct, že prdíš tak, že to nejde ani vyvětrat“ Což je pravda jen v 1 z 10 případů a navíc začínám mít dojem, že dost často prdí oni dva a pak to svádí na mě. Na to sice ještě nemám důkaz, ale až ho budu mít…

Líbil se ti můj dnešní článek?

Chceš podpořit moje další psaní? Přispěj mi

Pro darování v eurech (€) klikněnte ZDE
Pro darování v Kč klikněnte ZDE
Fotky toho vyštěkají víc než 1000 slov:
Napsat komentář
A tyto příběhy jste již četli?
Chcete vidět co se u nás aktuálně děje? Sledujte mě na dalších sociálních sítích a už vám nic neunikne.
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Comments
Inline Feedbacks
View all comments