Tokki a Chorvatsko #3

Ráno jsme jeli do města na výlet. Jet na výlet na výletě je vážně mánie. Každopádně městečko se mi líbilo, jelikož tam chodilo plno čtyř nohých kámošů. Pánice mě, ale vůbec nenechala se seznamovat, prý můžou mít nějaké nemoci. Jako pomstu jsem se vykadil přímo uprostřed promenády – dvakrát, hlavně protože jsem věděl, že pánice vzala jen jeden sáček. Hááhááá to má za to hydra jedna. Tak to sesbírala kapesníčkama asi na 3x a já jen seděl a smál se jí do ksichtu.

Za to jsem pak nedostal ochutnat zmrzlinu. To mě teda nakrklo podruhé (vždy VŽDY V.Ž.D.Y. a za každých okolností dostanu ochutnat zmrzlinu), ale nežebral jsem, takovou radost jsem jí neudělal. Beztak byla určitě hnusná-zelená. Ani páňas se mě nezastal zrádce jeden drží s holkou proti mě. Aby viděli jak moc jsou mi fuk rozhodl jsem se je ignorovat. Ani klacík jsem si od nich nevzal a ani jsem nezačal roztomile poskakovat, když mě pánice začala šťouchat do stehýnka (což je naše oblíbená hra při venčení). Prdim na tebe čarodějnice jedna protivná.

Když jsme se vrátili na náměstíčko vytáhli foťák a jakože se jdeme fotit, joo úrčitě se vám na to můžu vyprdnout vy dva krkouni. Místo obvyklého pózování, kdy jsem pak na fotkách krásný a roztomilý, jsem se stále vrtěl, otáčel se zadkem nebo jsem alespoň zíval, aby šlo vidět jak moc mě to s nima nudí. Fotky jsou krásné přesně dle mých plánů,

pánice to po 5 minutách vzdala se slovy: ,, Já na něj nemám nervy, on to dělá schválně.“ To si piš, že to dělám schválně hamižnice zmrzlinová.

Nerozdělí se o dobroty a pak mám spolupracovat – nikdy.

Částečně si mě udobřila až sušeným rybičkovým filetem, který mi vzala na pláž, ale zmrzlina je zmrzlina a já nezapomínám.