Tak jsem zpátky! Víkend byl zas plný cestování. Jeli jsme prý „domů“. Byl jsem zmatený jelikož až do pátku jsem si myslel, že doma je v Praze, tam kde mám svůj pelech a čůrací parčík. No pelech mi vzali s sebou a místo čůracího parčíku jsem měl pro sebe celou zahradu. To si umíte představit ten luxus, ale stejně mě na hlídání moc neužije a tak raději hlídám pánici, jestli náhodou nemá nějakou dobrotu, kterou bych jí mohl sežrat. Bylo to moc fajn celá rodina si mě hladila, tolik lidí to já rád. Všechny pánice nechala, aby mě drbali a to se běžně nestává.
Navíc jsem zjistil, že tahle naše rodina má kromě mě ještě jednoho šéfa Badyho (taky staford jako můj kámoš z pražského parku) a pak ještě taky Mikuláše, ale to je čivava víte jak. Tomu jsem vysvětlil, že 4,5 kilo buldočí váhy prostě nepřeštěká a tak jsem hned získal místo zástupce šéfa rodiny. Aby si ale Bady nemyslel, že má až tak moc navrch, uzmul jsem mu pár hraček jako válečnou kořist (hlavně ten růžový ostnatý míček je můj momentální favorit).
Taky mi nakoupili plno dobrot a podržte se NAVÍJECÍ VODÍTKO. To je vám zázrak, můžu běhat trochu dál než dřív, ale stejně mě mají pod kontrolou a prý se i tak musím chovat slušně.
Pánice říkala, že to pro mě není dobrý, že na něm budu lítat jak pošuk.
Teď se trochu bojím, jelikož já nechci lítat. Já rád chodím tlapkami v trávě a hledám klacky. Lítání nebaví ani ty holubi, proto se pořád prochází po parku a já je můžu nahánět, za což pak dostanu vynadáno, ale i tak to dělám protože je to děsná sranda. Takže teď mám obavy jak bude vypadat to „lítání na vodítku jako pošuk“, ale když tak se ho nenápadně zbavím (rozkoušu ho a nahrnu trosky pod gauč, jako to dělám se zbytky žvýkacích kostí, které jsou už moc malé, a oni mi nedají novou velkou dokud někde vidí ty malé kousky. Bohužel na to pánice přišla, takže musím najít novou důmyslnou skrýš, jelikož tuhle pravidelně 1x denně kontroluje – hydra jedna). Takže pokud někde uvidíte lítajícího buldočka na vodítku, přijďte mne pozdravit.
P.S. V sobotu jsem měl poprvé konzervu a málem jsem kvůli tomu spal na terase. Ne, to by pánice nedopustila, ale větralo se co 10 minut a všichni se mi smáli a hlasitě na to upozorňovali.
