Tokki a Chorvatsko #5

V Čechách je prý hrozné počasí, ale my máme stále krásně. Jelikož jsem se už na začátku tohoto výletu rozhodl, že se domů vrátím krásně opálený (chápete černá černější) při každé příležitosti se válím na slunci a stínu se vyhýbám jak nočnímu venčení.

Pánice žárlí, že jsem tak krásně tmavý, zatímco ona se taky furt sluní a je pořád bílá jak duch. To jí patří. Navíc se mi snaží překazit moje opalovací záměry a pořád mě láká do plážového přístřešku, který prý tahají kvůli mě, ale já moc dobře vím, že ho tahají hlavně kvůli páňasovi, který si v něm celé odpoledne čte. Já v přístřešku moc dlouho nebývám, jelikož vždy rychle uteču a pánice už vzdala pokusy rvát mě násilím zpět.

Teď, ale přišla s jinou podlostí. Když usnu (prý jako špalek) hodí na mne šátek a jelikož je válení se na pláži velmi vyčerpávající činnost, tak se opravdu nevzbudím, když ho na mne dává. Zaručeně se probudím až kvůli divnému zvuku, který vydává foťák.

Pak se mi ty dva smějí, že vypadám jak Amidala ze Star Wars, ale já si myslím své.

Sluší mi to a jsem IN. Takže se možná neopálím, ale rozhodně si neutrhnu ostudu před módní plážovou policií a to se taky počítá.