Měkkouše beru na milost

Ještě jednou se musím vrátit k vánočním dárkům, jelikož jsem při psaní minulého článku měl za zády cenzorku alias pánici, nemohl jsem se svobodně vyjádřit ohledně MĚKOUŠŮ čili měkkých dárků.

Ne, že bych měl něco proti měkkým dárkům všeobecně i u tvrdých hrozí riziko nalezení nějaké hrůzostrašnosti jako je Furminátor nebo pasta na zuby. U měkkých balíčků mi bylo jasné, že je v nich nějaký oděv neboli hadr. Bundičky už mám a dokonce jsem před cestou na hory (kde jsme slavili vánoce) vyfasoval i celotělové termoprádlo.

Je sice pěkné, černé a hřejivé, ale vypádám v něm jak baleťák Harapes. Ale dobře, na horách nehoníme módu a navíc by mě do toho pánice navlíkla i kdybych jí ukousl obě ruce v zápěstí, takže nač se vzpouzet, když je odpor zbytečný. Upřímně jsem, ale nečekal, že může přijít ještě něco horšího.

Ten první měkký dárek, byl nakonec lepší než jsem myslel. Nejprve jsem byl v šoku, když na mne vypadla zelená mikina se sobem. Když jsem ale zjistil že SVÍTÍ, skákal jsem radostí kolem a nechtěl jsem ji sundat. Je nejvíc nejlepší, super frajerská a navíc mě pánice nezašlápne v noci v parku (jo to se fakt stalo, na mojí křehkou packu, hamstla tou svojí sloní hnátou, málem mi polámala všechny kosti)

Druhý dárek byl ovšem ještě horší než vypadal. Víte co jsem dostal? BOTY! Há há há 4 boty. Jasný hory-sníh-sůl-boty=super nápad. Tokki-vánoce-boty=hrozný nápad. Nejdřív jsem myslel, že jsou to pytlíky na pamlsky. Potom co mi to pánice začala rvát na tlapky a upevňovat reflexním sucháčem jsem málem padl do kómatu. Všichni samozřejmě úplně na větvi, jak je to krásné a praktické, já bych se na té větvi raději oběsil.

Největší záchvat smíchu přišel, když jsem se v těch galoších šel napít. Prý v tom chodím jak kůň na přehlídce. Há háá nooo… možná jsem ty tlapky trochu zvedal, ale tak vtipné to určitě nebylo. Naštěstí než jsme je mohli vyzkoušet venku, tak slezl sníh, takže jsem mohl chodit pěkně bosky. A kdo se směje teď, protože galoše leží nepoužité v botníku? No kdo? Hááá hááá….