Kšíry na košku

Tak jo, tu mojí holku ten blbý nápad s kšírama ještě nepřešel a tak jsme se dnes vydali do Petcentra hned ráno. A zkoušeli jsme další tyhle divný provazy. Už nevím jak jí vysvětlit, že se mi to nelíbí. N-e-l-í-b-í. Po 20 minutách zkoušení, kdy mi opět naštěstí nic nebylo, jsem se už už těšil, že mi koupí kostičku a pojedeme domů. A už to tak i vypadalo pánička říkala: ,, No, Tokki tak zase nic“. A já už se pomalu balil k odchodu.

A pak tu holku za pokladnou napadl GENIÁLNÍ NÁPAD.

Prý: ,,počkejte, ještě máme takové kšírky, které kupují lidé pro malé psi (hej! už zase? malej? vážně? Já nejsem žádnej malej pes!), kdyby vám teda nevadilo, že jsou na kočku.“ Jo slyšíte dobře NA KOČKU!

Málem jsem upadl z mrazáku na kterým jsem seděl. A ta moje pánice mlčí a čeká až ta holka přinese ty kšíry NA KOČKU. Do toho mě nenavlíkneš ani kdyby ses zbláznila na to rovnou zapomeň taková potupa. Sedám si ještě pevněji, aby mi je nemohla navlíknout a když mi chce zvedat tlapky schválně je propínám a tlačím zpět na mrazák, aby mi je tam nemohla dát. Funguje to skvěle – dostávám vynadáno, že nespolupracuji. No ještě aby jo, ona mě tam cpe do nějakých kočičích věcí a já mám spolupracovat. Nikdy!

Pokládá mě v té hrůze na zem a asi si myslí, že se v tom budu procházet. Nejraději bych to vzal přes výlohu a rovnou někam pryč, aby mě nikdo neviděl.

Ty provázky jsou tak tenké, že v tom vypadám jako tlustá dáma ve šňůrkových tangách

(i pánici to tak připadá a ještě se tomu směje, počkej ty hydro jedna). Furt na mě civí a vodí mě za to šňůrkové kočičí vodítko a já zvedám tlapky do vzduchu, aby to vypadalo, že se mi ty tenké provázky zařezávají do podpaží (aby to náhodou fakt nekoupila) Přísahám, jestli to koupíš, tak hned jak přijdeme domů, tak ti nachčiju do postele, když kočka tak se vším všudy. Pánice přemýšlí a já jí hypnotizuji očima a v duchu říkám: ,,Opovaž se!“ Po chvilce, která mi přišla jako věčnost, vrací kočičí hrůzu prodavačce s tím, že to ještě musíme probrat doma. Já nic probírat nehodlám a žádný kočičinec nosit nebudu – tečka. Odcházíme. Já s kostičkou a psychickou újmou a pánice s dalším nápadem.

Cestou se stavujeme v obchodě a kupujeme spoustu malých věcí s tím, že mi prý ty kšíry vyrobí, protože už na to nemá nervy. Beru, furt lepší než ta kočičárna. Navíc budou černo zelené a to mi jde k srsti. Takže, pánice sedí u stolu a dělá DIY kšíry a já mám na zbytek dne klid.