Já vám zvednu tepovku

Bystré oko si už určitě všimlo mých exklusivních podzimních fotografií. Fotila moje dvorní fotografka alias pánice. To že jsme je fotili na 3x – jelikož je pánice ducha mdlého a nastavení fotoaparátu je jí vlastní jako teorie kvantové fyziky nedopadly první pokusy moc valně a z věčného pozování mi málem umrzla moje buldočí sedínka (pánice teda říkala, že to sádlo na prdeli mám termoregulační…pch já jí dám sádlo). Tak se do toho vložil kluk a hned je to na třetí pokus lepší – ještě jeden pokus a viděli byste jen západ slunce a mou černou siluetu.

Ale jinak je podzim fajn. Taky tak milujete procházky listím? Všechno to šustění, barvy a nejlepší je když mi ho pánice rozkopává a já můžu honit lístky, utrhnout jim šťopky a pak utíkat před pánicí a jejím řevem: ,,Fuj Tokki nežer to ! Fuj ti povídám“. Samozřejmě to listí nežeru, ale schválně ho přežvykuji a by to vypadalo a donutilo to pánici k akci. Když není v okolí žádný pes na naháněnou, beru za vděk i pomalou zkostnatělou pánicí, která se po chvilce zadýchá a vždy to vzdá se slovy: ,,Fajn, tak si ten list sežer, ale až ti bude blbě, tak si mě nepřej!“ Che che jsem rychlonožka Tokki a kdybych chtěl, tak vezmu roha a nikdo mne nedoběhne, i když páňas se nezdá, ale sprintuje celkem slušně, ale i tak jsem lepší a strčil bych ho do kapsy. Prostě 4 vs. 2 nohy to je o dvě nohy vyšší rychlost.

Taky jsem se k páňasově radosti naučil skákat, prý vypadám jak ,,bojový pes“, ale mám takový pocit, že je v tom označení trochu ironie na mou adresu, ale i tak skáču rád a čím dál výš – už dokonce umím vytrhnout žebírko z igelitového sáčku, když ho pánice nese z řeznictví. Pak mi vždycky nadává, vypáčí mi žebírko z huby a řekne, že nic nedostanu. (Páňas dostane za trest plácák do ruky, protože mě to prý naučil). Ale doma stejně vyměkne a nakrájí mi žebírko do misky a ještě mi k němu dá rýži a zeleninku. (Páňas nedostane nic, protože mě učí kraviny). A tomu já říkám spravedlnost!