Bez cukroví nejsou svátky

Na Tokkiho se vůbec nemyslí a pak to pánice dohání za pět dvanáct a myslí si, že s ní budu držet basu a budu rád, že jsem rád, ale to teda ne. Pěkně jí tu napráším pánici hadici.

O čem je řeč? O cukroví! To že se tu ty dva dvounožci ládujou cukrovím už od 13. listopadu je svatá pravda. To že kluk už 16. listopadu sežral nenazdobenou bednu perníčků o cca 40 kusech je také pravda. To že pánice za tu dobu upekla dalších 5 druhů cukroví v počtu kusů cca 400 je další pravda.

A kolik kusů cukroví za těch dlouhých 40 dní měl Tokki? 0! Ano slovy NULA kusů cukroví v Tokkiho bříšku.

Rozhodně odmítám počítat tu jedinou půlku spáleného perníčku, který jsem si lstí vytáhl z koše, a u kterého mě pánice načapala a šel jsem za to na hambu. To se nepočítá! Ani jedno cukrovíčko jsem nedostal i když jsem dělal ty nejroztomilejší oči, plácal jsem si s nima high five, dával jsem jim packy jak o život, štěkal jsem na bednu s perníčky a výsledek – nic. Prý cukroví nesmím, že bych z toho umřel. Jasnej kec, kdyby to byla pravda, tak už se ty dva dávno vznášejí v nočních košilkách na obláčku (nebo se spíš smaží v pekle), po tom co vzali bedny s cukrovím útokem jako hejno hladových sarančat.

Dnes ráno jsem ale pánici donutil svými telepatickými schopnostmi, aby se nad sebou trochu zamyslela a spáchala nějaké cukrovíčko i pro Tokkiho. Celou dobu jsem ji pečlivě sledoval (ze židle – ze země na linku nevidím) při práci a byl jsem připraven přiložit zuby k dílu, kdyby třeba potřebovala něco nakrájet nebo nadrtit. Všechno zvládla sama, jen závěrečnou degustaci těsta musel provést odborník a skutečný znalec.

Sušenky s mrkví i jablkem prošly náročným degustačním testem a mohly pokračovat do trouby. Po celou dobu pečení jsem je střežil jak Glum miláška a netrpělivě čekal až zazvoní ta přiblblá beruna (kuchyňská minutka ve tvaru berušky) a pánice nakluše zas zpátky k troubě a vysvobodí moje mňamky.

Trvalo to věčnost a když už byly konečně venku, musel jsem ještě půl hodiny čekat než vychladnou! Seděl jsem po tmě v kuchyni a vydatně slintal na podlahu. Když pak přišla pánice všechny moje cintáky vytřela ponožkou, jelikož šlápla přímo do epicentra. Pak si ponožku sundala a bosou nohou šlápla hned do druhé louže slin na zemi. Pak to vzdala a roztahala sliny na noze a ponožce po celé podlaze v kuchyni.

A zatímco já jsem si pochutnával na cukrovíčku pánice s hadrem v ruce vytírala tu spoušť v kuchyni. Tomu já říkám spravedlnost!