Vítejme všichni v roce 2026!

Letos jsem definitivně poslední, kdo vám to popřeje. A proč? No samozřejmě za to můžou dvojnožáci! Jeden kus slabší než druhej.

Jako první se sesypala Hydra, asi samou radostí, že všechny knížky stihli dorazit včas. Stejně tak včas stihl dorazit i moribundus, aby skolil holku hned pod vánočním stromečkem. Něco jako bonusový dárek, o který nikdo nestál. Holka zase halekala jako v posledním tažení a fakt jsem si myslel, že nic horšího už přijít nemůže. Pak ale onemocněl Zrádňas. Mocná packo! Všechny vtipy ohledně klučičích nemocí byly proti jeho rýmě jako pohádka na dobrou noc. Celou dobu jeho smrtelné nemoci měl jenom rýmu, ale umíral nám tu týden v křečích a bolestech, obsypaný kapesníčky, větrovými bonbony a mentolovým sprejem, kterým smrděl celý byt. I já jsem smrděl větrovou mastí, kterou holka natřela umírajícímu klukovi na hrudník, a já jsem mu ho pečlivě zahříval.

Výsledek tohohle společného ležení byla vyrážka, kterou z toho mazání kluk dostal, a já jsem byl obviněnej jako spolupachatel, protože jsem mu to prý zapařil, jak jsem na něm ležel. To, že jsem kvůli němu ztratil čich na půl dne a další dva dny jsem smrděl jak gigantická ocucaná hašlerka, za to jsem žádnou pochvalu nedostal.

No a po týdnu, kdy už kluk nemohl dál simulovat, protože ať se snažil foukat sebevíc, žádný soplík už nedokázal vyprodukovat, jsme odnesli krabice posmrkaných šnuptychlů, zaklidili arzenál sprejů do nosu a mentolových smradítek a druhý den ráno… byla Hydra opět úplně na kaši. To už jsem si balil batůžek, že jedu k babičce a opouštím morem zasažené území navždy. Jediné štěstí mají, že nedosáhnu na pedály u auta, jinak by viděli jen po střechu narvané auto hračkama a pamlskama a prach, co se zvedá od kol. Takhle jsem se musel uklidit na jediné nepoprskané místo v bytě – pod stůl – a doufat, že nebudu v místě dopadu kýchacích kapének.

Zrádňas je naštěstí mnohem lepší ošetřovatel než pacient a holka je zdatná diktátorka a ví přesně, že čtyřkombo česnečka z vývaru, litry čaje, cibulový sirup a brambory s máslem ji postaví na nohy zaručeně nejrychleji. A tak se smrad z našeho doupěte rozšířil o další smrduté vjemy. Smrděli jsme všichni jako chodící reklama na odpuzovače upírů, holka do toho chrchlala a smrkala jako o život. Skoro jsem si myslel, že to nikdy neskončí, až jednou ráno jsme se vzbudili a vyšli z ložnice a celý byt byl uklizený, vyvětraný a z kuchyně voněli skořicoví šneci.

„Páničce už je dobře!“ prohlásil znalecky páňas, když se hned za dveřma nezabil o pohozené věci. Pračka i sušička už jely na plné obrátky a holka z kuchyně řvala: „Je vytřeno, ne že to poťapete!“ Poťapaná seš tu jen ty, myslel jsem si v duchu, když jsme s klukem proti světlu hledali suchá místa, abysme se dostali za ní. Tam se mi můj názor potvrdil, když jsme vyfasovali seznam úkolů na dnešní den… jo, už jí je opravdu dobře!

Venčit jsme šli se třemi krabicemi odpadu. Další bedny jsme nesli do sklepa, čistili jsme filtr u pračky, přitloukali odchlípnutou lištu, mazali jsme vrzající panty a milion dalších věcí – a seznam vůbec neubýval. Tak jsem se rozhodl učinit tomu přítrž. Po venčení jsem si stoupl do kuchyně přímo za Hydru a dvakrát jsem si pořádně kýchnul, až jsem jí ohodil achilovky! Efekt to mělo okamžitý! Vyfasoval jsem misku vývaru a dvě lžičky sirupu proti nachlazení. Pak mě zamotala do deky a položila klukovi na klín s rozkazem, že mě má hlídat. Tím byl seznam úkolů odsunut na neurčito a s klukem jsme měli báječný den u počítače. Jo, jsem na sebe dost pyšnej…