Povaleč cukrárnový francouzský

Teda řeknu Vám přípravy na Ježíška, jsou celkem náročné a to hlavně, když máte doma posedlou milovnici Vánoc, která potřebuje mít vše tip top. To je samé, zlatou rolničku sem, červenou mašličku tam a ještě potřebujeme koupit tohle, vyrobit tohle a sehnat tamto. Jednomu z toho jde hlava kolem.

Čemu, ale rozumím velmi dobře, je výběr vánočních mňaminek, kterého se účastním vždy dobrovolně a s nadšením. Tentokrát jsme zašli na ochutnávku do naší nejoblíbenější Cukrárna Saint-Tropez.

A kromě obvyklého rozplývání nad úžasnými dortíky, jsme započali naše vánoční výběrové řízení na Bûche de Noël anebo francouzské vánoční polínko, bez kterého údajně nemůžeme být.

Tak jsme si dali na první ochutnávku bílé polínko s kaštanovou náplní a sice jsme se dohodli, že ještě ochutnáme jiný druh (abychom mohli srovnávat), ale stejně mám dojem, že kaštanové polínko bude letos klenot na našem slavnostním stole. Já hlasoval dvěma tlapkami PRO a co si budeme povídat, kdo rozumí francouzským dortíkům líp než francouzský buldoček. Takže hotovo schváleno. A zas mě všichni mazlili a kromě mého oblíbeného pána cukráře se sušenkou i moc milá slečna (taky voněla po dortíčkách mňam).

Dokonce i když doma pánice furt peče (páňas to furt žere), máme krabice neustále prázdné, ale alespoň po perníčkách voní celý byt. Což je k vzteku, když vám nikdo nedá ochutnat. Ale vlezl jsem do koše a sežral půlku jednoho spálenýho. Pánice mi sice vynadala do prasat a dala mě sedět na hanbu, ale stálo to za to. Hlavně ten perníček byl spálenej jen na půl a jelikož jsem chytrý a ekologicky smýšlející sežral jsem jen tu nespálenou část (přeci se to nevyhodí taková škoda pánice jedna neúsporná). Kdyby mě nepřistihla tak rychle, možná bych sežral i tu spálenou, ale psst nejsem přeci prase…