Nejlepší svíčkovou umím JÁ!

Jsem prostě mistr všeuměl! Jen jsem absolutně nedoceněný v tomto domě. Abyste věděli, celou druhou polovinu minulého týdne se páňas vláčel po bytě jak tělo bez duše a kvičel, jak by si dal něco dobrého a jak má chuť na omáčku. A jelikož je pánice dle jejich slov „zaměstnaná žena a nemá v týdnu čas matlat omáčku“, chtěl jsem tomu mýmu klukovi udělat radost, když mě chodí tak pěkně venčit a sbírá po mně bobky.

Jelikož jsem nikdy nevařil, jediné co vím, že se vše musí nakrájet na malé kousky, sedl jsem si v pokoji na sedačku a přemýšlel jsem, jak to provedu. Během usilovného přemýšlení jsem žvýkal svůj oblíbený fleecový uzlík, který mi pánice vyrobila a snažil se přijít na něco, co mi pomůže udělat klukovi radost. V tom mi uzlík spadl z gauče a jeho kraj zalétl pod sedačku. Otráveně jsem seskočil dolů a šel si ho sebrat, když v tom jsem pod sedačkou objevil krabičku, která byla pevně napresovaná mezi gaučem a podlahou.

Tajemná krabička? A nejde vyndat? To je úkol pro IronTokkiho! A tak jsem drápal, škrábal a tahal, až jsem tu krabičku vytáhl.

Přitom se nepatrně (možná trochu víc než nepatrně) pohnul i potah a sedačka celkově… kdo by řekl, že naše černá sedačka je vlastně žlutá, taková zrada. Z krabičky to kráásně vonělo a to jen zvýšilo rychlost otevírání horního víka. Šlo to na prd, tak jsem musel nadělat z víčka konfetti, abych se ke sladce vonícímu obsahu dostal.

Když jsem se po 5 minutách prokousal dovnitř, radostně jsem zaštěkal, jelikož krabička byla plná svíček… huráááá páňasi, bude svíčková! Rychlostí blesku jsem se pustil do díla. Samozřejmostí je začít, jak už jsem říkal, krájením! A tak jsem poctivě všech 65 čajových a 4 dlouhé svíčky rozkousal na malé žmolky. Snažil jsem se opravdu pečlivě, jelikož symetrie je při vaření důležitá. Dalším krokem mělo být pečlivé rozšlapání malých dílků na bahýnko, kterému páňasové říkají omáčka a jeho pečlivým zašlapáním do koberce a sedačky.

Bohužel než jsem začal tuhle fázi, páňas se neočekávaně vrátil domů (jelikož si tu holka něco nechala). To bylo zase keců a křiku. Zmetek jeden nevděčnej, jeden mu chce udělat radost a on takhle. Navíc mě na zbytek odpoledne zavřel v předsíni, prý abych zas něco nedělal. A tak jsem během odpoledne, alespoň strhnul izolepu, kterou namotal na mnou vydesignované úchyky u skříně, aby věděl, že ho jako umělce nerespektuji a jeho umění v domě nehodlám trpět.

Když přišla domů holka, za úchytky jsem dostal vynadáno a svíčkové se smála. Kdo by to byl čekal, že nebude zas lítat jako devítihlavá saň.

Bez keců začla likvidovat moje kuchařské dílo a že jí to trvalo, třikrát jsem u toho usnul, zatímco uklízela. Ale prý z toho „něco bude“, tak jsem zvědavý, co má v plánu, jelikož ona je fakt dobrá. Z deštníku mi ušila pláštěnku, vyrábí mi vodítka a obojky a dokonce i hračky. Takže jsem napnutý, co má v plánu… hned jak to vyšpehuji, dám vám echo.

Každopádně, nechápu jak někomu může svíčková chutnat, voní hezky to jo, ale chutná to hrozně.