Tokki a Chorvatsko #4

Dnešní procházku jsme trochu protáhli a šli prozkoumat ostrov. Nic moc jsme nenašli, ale jelikož nemůžu legálně (bez toho aby pánice řvala jak pominutá) lovit hmyz našel jsem si jinou zábavu. Lovím šišky. Je jich tu všude kolem plno a různé druhy a velikosti. Tak po nich skáču, žvýkám je nebo do nich jen kopu a běhám za nimi. K poslední aktivitě se občas přidají i ty dva a pak si kopeme všichni a všude je plno prachu a já v tom běhám. Pak jim šišku ukradnu a běžím s ní pryč, jelikož oni neví kdy přestat a já si jí chci v klidu požvýkat.

Když si takhle žvýkám asi třicátou šišku slyším za sebou: ,,Nejde z těch šišek smůla? Aby od toho nebyl celej, co s ním pak.“ Páňas odpověděl, že:,,snad ne“, okamžitě jsem šišku vyplivnul z huby a poslouchal jsem dál, ale oni se začli bavit o nějakých cestách necestách. Jednou od nich člověk potřebuje něco kloudného vědět a oni začnou řešit nesmysly.

Jak teda s těma šiškama? Jaká smůla? Já nechci mít smůlu. Sedím uprostřed cesty a koukám střídavě na ně a na šišku, na ně a na šišku, to jim musí dojít.

Pánice mojí komunikaci zhodnotí slovy: ,,co tak blbě čumíš, vem si tu šišku a jdeme dál.“ Jak jsem vůbec mohl očekávat, že by to pochopila. A zapomeň na to, že si tu šišku dám do tlamy, dokud se nedozvím jak je to s tou smůlou. Jako bych neměl smůly dost, když mám takovou pánici ducha mdlého. Šišku jsem obešel obloukem jak mokrou trávu a špicoval uši. Došli jsme ke stromu pod kterým byly hromady šišek a pánice na mě radostně volá:,,Hele Tokki co tu máš.“ S hrůzou v očích jsem sledoval ty haldy a pánice mi je radostně kopala a cpala pod čumák. Chce se mě zbavit to je jasný, chce mě nakazit smůlou a pak se mě zbavit, vždyť říkala co pak s ním. Běžel jsem si fofrem sednout na druhou stranu cesty a dělal jsem, že tam vůbec nejsem, ale oni mě furt lákali a zkoušeli, jestli se náhodou nenechám přemluvit.

Po deseti minutách to vzdali a šli jsme dál, uf přežil jsem, nejsem nakažený. A zachvíli slyším: ,,Doprčic, no tak já se bojim, aby pes nebyl od smůly a zaprasim se s tím já.“ Otáčím se a koukám na pánici jak si rejdí kapesníkem po botách a nohách. Běžím k ní, abych se podíval jak vypadá nákaza smůlou. Pečlivě čuchám k jejím nohám a cítím jen sladkou chuť medu z šišek. Olizuju to, jelikož je to fakt dobré a pánice říká: ,,Tak aspoň mu ta smůla chutná snad se z toho neposrajdí“ A pak mi to došlo oni tomu medu z šišek říkají smůla, fakt jak u blbých jaká smůla to je med. Mě vyděsili úplně zbytečně blázni jedni. Ale posrajdit jsem se fakt nechtěl (oni do mě pak cpou nějaký gel na průjem a já ho nemám vůbec rád) a tak pro jistotu už sbírám šišky jen s držátkem.