Jeden grc a jedno fíí

Někdy už od rána cítím, že to bude den na dvě věci – na nic a na spaní. Sem tam přijde bonus v podobě ranní nevolnosti. Prostě když někdy spím déle než můj žaludek, vzbudí nás dřív než budíček pořádné startování doprovázené blijancem v různých odstínech od bílé po jasně žlutou. A tak některé dvojnožce budí slunce, tak moje dvojnožce sem tam budí moje svítivě žluté žaludeční šťávy plné pozitivní energie.

Dnes se mi ovšem povedl legendární a ultimátní blijánek á la medůza – ten je totiž dokonale průhlednej, perfektně slizovitej a málokdy se vidí. Když mě Zrádňas vyhrabal z podpeřin a tryskovou rychlostí mě hodil do vany, vylítl ze mě na sekundu přesně. „Moc pěkný,“ okomentoval kluk můj výtvor znechuceně, rychle sprchou přejel vanu a s očima jak když dvakrát nožem píchneš do dýně šel hledat moje SOS piškotky. Druhé kolo už se nekonalo a nebylo mi ani tak zle jako obvykle, takže jsem si nechal naložit 15 piškotů a šli jsme zase spát.

Matka roku Hydra spala jak zabitá. Vůbec netušila, že mi je zle, a podle polohy jejího těla si očividně užívala, že má celou postel jen pro sebe. Za další tři hodiny už nás opravdu budil budík, Zrádňas musel na pracovní hovor a holka započala svoje ranní rituály – vitamíny, připravit pití, nakrmit nejdůležitějšího člena domácnosti, nachystat Zrádňasovi pití a svačinky, dát vařit vývar, vyndat čisté ručníky a pak se vždycky jde koupat. Já si jdu ještě na hodinu lehnout do pěkně teplé koupelny.

Ani dnes tomu nebylo jinak, aspoň do chvíle, než nestoupla ve vaně nohou na mojí výblitkovou medůzu. Potom jakoby se čas zastavil a co se stalo v jedné vteřině, jsem viděl jako zpomalený film. Noha jí ujela jako namydlená a jelikož na druhé už nestála, ztratila balanc. Jedna noha se jí rozjela dopředu a druhá opsala velký oblouk ve vzduchu, než narazila na kraj vany. Mezitím její tělo padalo dopředu, medůzová noha se jí šoupla zpět dozadu, rukama máchala ve vzduchu, aby se něčeho chytla nebo vyrovnala balanc, ale bezúspěšně.

Gravitace je přísná, a tak se celá začala sesouvat směrem dolů. Do vany dopadla na záda s jednou nohou pokrčenou pod sebe a druhou nataženou. Po zádech začala padat do vany, kam jí ještě napadaly ty poskládané ručníky, tak nešťastně, že když dopadla, vana a ručníky jí přimáčkly obě lopatky tak, že jí obě ruce trčely z vany nahoru jako zombie, co leze z hrobu.

Tak tam ležela nalámaná, rozdrcená a zároveň vypodložená ručníkama jak moc dlouhá sušenka v moc malém svačinovém boxíčku. Dočista jsem si myslel, že je po ní – rána to byla jak když hodíte gigantického tuňáka do o něco menší přepravky a chvíli bylo ticho. I Zrádňas přestal mluvit ve vedlejším pokoji a asi pár sekund přemýšlel, jestli tu ránu opravdu slyšel. A jelikož ví, jakou Hydru si vybral, vyběhl za námi preventivně do koupelny.

To, co našel, ale asi nečekal – nahou Hydru naskládanou ve vaně tak, že stačilo trochu zlomit trčící ruce a mohla hrát z fleku mrtvé tělo připravené na rozpuštění v kyselině. To už se ale smála jako blbá, takže bylo jasné, že tohle ráno nestrávíme s koronerem a policejním týmem.

Díky jejímu záchvatu smíchu ji ovšem nešlo už vůbec vyndat ven a ani nevěděla, jestli si něco nezlomila. Kluk jí nakonec vytáhl jako špunt z odtoku a zjistilo se, že ta naše holka je sice dlouhá jak týden, ale očividně je asi i gumová. A taky byla celá od mých medůzových blitek, které, jak se ukázalo, jsou pěkně houževnaté a extra voděodolné.

Kluk si nakonec přinesl notebook do koupelny s tím, že Hydra musí být očividně neustále pod dohledem. Ta vyfasovala na dno vany ručník, protože nikdo nevěřil, že jsme dokázali smýt všechny ultrakluzké alieny z mého žaludku, a já jsem byl spokojenej, že máme nakonec docela pěkné rodinné ráno bez ztrát zdravých končetin, členů rodiny a policejního papírování.